Bílý křížek

Kraj: Středočeský 

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.7517289N, 13.8719644E

Bílý křížek naleznete zde: https://mapy.cz/s/modalazuja

Tlapkal jsem hlubokým lesem měkoučkou lesní cestou. Daleko za chvostem jsem měl Jindřichovu skálu a před sebou tolik zajímavých míst k prozkoumání, že jsem byl moc zvědav, kam mne tlapky zanesou. Nikam jsem nespěchal. Tlapkal jsem pod vysokými jehličnany nádhernou přírodou. Do kroku mi zpívali ptáčci, kožíšek mi vyhřívaly puňťovy paprsky a les voněl tak krásně, jako voní vždy s přicházejícím jarem.

Chvilku mne tlapky nesly oranžovou cestou, kterou znám jen z Brd. Pod okolními stromy bylo tolik pěšinek vytlapkaných v měkoučkém jehličí, že jsem nevěděl, kterou mám zkoumat dřív. Co chvilku jsem jednou pěšinkou svištěl do hlubokého lesa, abych se jinou pěšinkou vrátil zpátky k člobrdici. Cestou jsem míjel pařezy porostlé mechem, občas i menší balvánek.

Jen co oranžová lesní cesta změnila barvu a stala se hnědou, les kolem mne se proměnil. Pod vysokými jehličnany už nebyly jen pěšinky vytlapkané v jehličí. Všude, kam očadlo dohlédlo, vidělo místy koberce zeleňoučkého mechu. Jen mrňousek od mechu jsem mnohokrát zmerčil jezírko pokryté zbytky ledu. V těchto místech hrál les všemi barvami a já nevěděl, co si mám prohlížet dříve. Mezi jezírka a do mechu jsem se neodvážil. Jen jednou jsem v těchto místech položil tlapku mimo cestu a stalo se něco, co nevěstilo nic dobrého.

Jako již mnohokrát předtím se mi stalo, že se tlapka začala bořit do měkké země. Zem kolem tlapky tlapku objala a snažila se jí vcucnout. Toto se mi nestalo nikde jinde, než v Brdech. A v Brdech se mi to stalo pouze v místech porostlých mechem, když byla všude spousta vodičky. Věřte mi, není to příjemný pocit. Dokonce už dvakrát mne z podobného místa tahala člobrdice. Raději jsem proto zůstal s člobrdicí na cestě a prohlížel si okolní les z cesty, s pořádným respektem.

Krásný barevný les plný zmrzlých jezírek mne doprovázel déle než dlouho. Užíval jsem si jej při koncertu místních opeřených kámošů až k první velké křižovatce. Jen co jsem protlapkal křižovatkou, po pravé tlapce se začal zvedat kopec a já mohl opět svištět lesem. Přehupsnul jsem potůček a opět svištěl pěšinkami a větřil místní kámoše. Jak moc dobře víte, kámoše hledám jen na pěšinkách pod vysokými stromy. Do jejich domovů v hustém porostu netlapkám. Jsem moc rád, že v lesích mám spoustu kámošů a chci, aby v nich i zůstali a cítili se dobře. Stejně dobře, jako se cítím ve svém domově já.

S vůní jarního lesa ve famfrňáku a vědomím, že mám v okolí opravdu hodně kámošů, jsem se připojil k člobrdici. Tlapky mne nesly po jejím boku do mírného kopečka. Netrvalo dlouho a kousek přede mnou bylo další velké rozcestí. Nebylo to však obyčejné rozcestí. V dálce se lesklo něco, co jsem musel prozkoumat.

Kopnul jsem do vrtule a svištěl s větrem o závod. Ušadla mi vlála ve větru, od tlapek mi létaly gejzíry vody. Svištěl jsem, jak nejrychleji umím. V mžiku jsem byl na rozcestí. Už mi chybělo jen několik málo dlouhých skoků a byl bych u cíle. Jenže jako správný Frája, nesmím přecházet přes silnici sám. To smím pouze po boku člobrdice. A člobrdice byla ták daleko za mnou.

To se ví, na dobré vychování jsem nezapomněl. Raději než abych přeběhl cestu, přehupsnul jsem přes škarpu a tlapkal očíhnout mé nejbližší okolí. Objevil jsem starou zeď, objevil jsem rozcestník. Jen co jsem se otočil, abych hodil očadlem po člobrdici, uviděl jsem něco, co mne na první pohled zaujalo.

Jen několik málo kroků od rozcestníku stál vysoký strom. Strom nejen vysoký, ale i se širokým kmenem. Na kmenu, jen mrňousek nade mnou, visel křížek. Nepřehlédnutelně velký bílý dřevěný křížek. Nešlo mi do kebule, jak jsem si jej mohl nevšimnout, když jsem pod ním tlapkal. Lesklý cíl na druhé straně cesty, ten jsem merčil už z dálky.  A tento bílý křížek bych minul. Jsem to ale opět nepozorný průzkumník.

Tak tak jsem si stačil křížek prohlédnout, když ke mne dorazila člobrdice s úsměvem na rtech. Nevím, zda se smála mému překvapení nebo natěšení. Ale potěšená rozhodně byla. Jen co ke mne došla, převedl jsem jí přes cestu a stál na místě, které mne zaujalo už v dálce.

Na velkém rozcestí, pod vysokými jehličnany, hned za hlubokou škarpou, lesknul se v celé své kráse velký bílý kříž. Tentokrát již ne dřevěný, ale kovový, na kamenném podstavci. U křížku byly květiny a malý pletený stromek. Stromek, který jsem již někde viděl.

Až nyní mi to doštěklo. Vždyť tady už jsem jednou byl. Tehdy jsem tudy tlapkal na Jordán. Dnes mne sem tlapky zanesly jinudy a já místo vůbec nepoznal. Stál jsem na známém místě na rozcestí U Bílého křížku. Prohlížel si křížek a jeho okolí a zjišťoval, co se tu za tu dobu, co jsem tu nebyl, změnilo. Byl jsem mile překvapen, když jsem místo našel přesně tak, jak jsem jej loni opustil. Stál jsem na místě, kde je takový klid a ták hezky. Jsem moc zvědav, kdy mne tlapky na místo opět zanesou. Očividně je to velká křižovatka vedoucí na spoustu krásných míst.

K Bílému křížku dojdete zpevněnou lesní cestou. Nachází se na rozcestí, odkud se můžete vydat na několik zajímavých míst. Ať si již vyberete cestu na Jordán, k Valdeku, Jindřichově skále či na vrchol Beran, u Bílého křížku se můžete na chvilku zastavit. Možná, že místy projede auto, ale s největší pravděpodobností budete na místě sami.