Vyhlídkové místo Fabiánova zahrádka

Kraj: Středočeský 

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.8147461N, 13.9883997E

Fabiánovu zahrádku naleznete zde: https://mapy.cz/s/nuhavubupu

Pěšinky mám moc rád. Nikdy nevím, co u nich objevím. Ať už najdu studánku, vyhlídku nebo zdolám vrchol, vždy mám obrovskou radost. Dnes vám budu vyprávět o tom, jak jsem se dostal na Fabiánovu zahrádku. Abych štěkl pravdu, tento výstup byl opravdu výzva. Ale cíl stál za to.

Nevím, jak je to možné, ale někdy mi to přijde, že jdu stále jenom do kopečka. Možná to bude tím, že na Fabiánovu zahrádku cesta opravdu do kopečka vede. Nejdříve jsem si myslel, že dostat se na vyhlídku bude sranda. Na místě jsem však zjistil, že jsem se moc mýlil.

Tlapkal jsem krásnou lesní cestou, která stále stoupala. Co chvíli jsem čekal na člobrdici a čekání si krátil tím, že jsem běhal pod vysokými stromy nedaleko od cesty. Občas jsem pobíhal borůvčím, občas mezi kameny. Při pobíhání jsem poslouchal zpěv ptáčků a občasnou střelbu z nedalekého vojenského cvičiště. Spokojeně jsem si vrtěl chvostem. Když člobrdice dorazila ke mne, vydal jsem se dále.

Běžel jsem před člobrdicí a ukazoval jí cestu. Kdykoli jsem na cestě objevil pěšinku, už jsem si to po ní mašíroval. Bylo mi jedno, jestli tlapkám po mechu nebo kamenech. Měl jsem obrovskou radost, že jsem na pěšince. Občas, když pěšinku křižovala lesní cesta, jsem z pěšinky sešel a tlapkal jsem kousek po lesní cestě. To byly chvilky, kdy si i člobrdice trošku odpočinula. Jakmile jsem však našel pěšinku, vyrazil jsem po ní.

Už jsem byl z cesty do kopečka unavený. Byl jsem rád, když jsem uviděl, že cesta, po které jsem přišel až sem, začíná klesat. Pěšinku po pravé tlapce jsem nechal pěšinkou a pomalu se vydal vstříc cestě z kopečka. K mému překvapení na mne zavolala člobrdice a trvala na pokračování po pěšince dále do kopečka.

Vyrazil jsem pěšinkou mezi kamením a za chvilku jsem stál na rovince. Všude kolem mne spousta kamení a pěšinek. Očadla mne údivem přecházela a já nevěděl, kudy a kam se vydat dříve. Rozeběhl jsem se proto kupředu. Co chvíli jsem čmuchnul ke kameni a přečetl si vzkazy. O chvilku později jsem proletěl po pěšince tam a zpátky abych zjistil, že vždy pěšinka skončí u hradby.

Netrvalo dlouho a zjistil jsem, že člobrdice si jde za svým cílem a já bych se měl přidat. Doběhl jsem k člobrdici a zjistil, že jde po pěšince, kterou jsem ještě neprozkoumal. Rozeběhl jsem se kupředu a opět doběhl k hradbě. Udiveně jsem se vrátil k člobrdici a čekal, co vymyslí.

Světe, div se, člobrdice u hradby pořídila několik fotek, řekla mi, že jdeme na návštěvu k Fabiánovi a hradbu přelezla. Vydal jsem se za ní, přeci bych jí nepustil samotnou, ale jít na návštěvu bez pozvání? To mne člobrdice učila, že se nedělá.

Pozván nepozván, už jsem byl s člobrdicí na Fabiánově zahrádce. Když jsem uviděl obrovské ohniště a křesla z kamení kolem, protočila se mi očadla. Fabián musí být pořádný obr. Přitom člobrdice o něm mluví tak něžně. Vždy říká Fabiánek. V tom aby se jeden pes vyznal.

Zadíval jsem se přes ohniště a viděl jsem, jak se stromy přede mnou rozestupují. Vydal jsem se pomalu a opatrně kupředu. Koukal jsem si pod tlapky, kam šlapu, abych Fabiánovi na zahrádce neudělal paseku. Než jsem se nadál, už jsem koukal do dáli.

Musím štěknout, Fabiánek ví, kde pěstovat bylinky. Lepší místo si vybrat nemohl. Zahrádku má schovanou za hradbou z kamení. Vede mu na ní pouze pěšinka, kterou nebystré očadlo snadno přejde. Občas mu na zahrádku vykoukne puňťa a větru se bát nemusí. Pro přátele připravil krásné posezení. Tady musí být rána a večery jako v pohádce.

Na Fabiánovu zahrádku dojdete zpevněnou lesní cestou a posléze pěšinkou. Nevyhnete se náročnému stoupání, ale vyhlídka, která se vám na místě naskytne, stojí za to. O víkendu se vám může stát, že na místě někoho potkáte, v ostatních dnech budete na vyhlídce s nejvyšší pravděpodobností sami.