Fabiánův pramen

Tlapkal jsem hlubokým brdským lesem po zpevněné lesní cestě. Kožíšek mi vyhřívaly puňťovy paprsky, do kroku mi zpívali ptáčci a mne se tlapkalo, jedna radost. Jakpak by také ne, vždyť jsem tlapkal nádhernou přírodou, která voněla příchozím jarem.

Tlapky mne nesly kupředu a já si nestíhal prohlížet okolí. Les kolem mne se měnil jako aprílové počasí. Chvilku jsem tlapkal lesem, ve kterém kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké smrky. O mrňousek dál jsem už tlapkal lesem, který se od předchozího lesa nemohl lišit více. Všude, kam jen jsem se podíval, rostly mladé stromky. Stromky, které dávaly domov ptáčkům, jejichž zpěv mne lesem doprovázel.  

Les se měnil a s ním i okolní příroda. Co chvilku se mi po levé tlapce zvedl kopec, aby z něj byl o mrňousek dál pořádný krpál. Takovéto kopce obvykle zdobily skály a skalky. Jen v jednom místě jsem si jen tak pod vousky poštěkával, že bych se chtěl podívat nahoru, že by shora mohla být parádní vyhlídka. Jenže škrábat se do takového krpálu se mi ani za steak nechtělo. Což o to, cesta do kopečka by mi tak nevadila, jenže jak bych se dostal dolů?

Čím déle jsem tlapkal, tím více myšlenek se mi honilo kebulí. Přemýšlel jsem nad vyhlídkou, přemýšlel jsem nad místními kámoši, dokonce jsem přemýšlel i nad tím, kam mne cesta zavede. Prohlížel jsem si okolní přírodu, prohlížel jsem si pěšinky, které vedly mezi mladými stromky místy, kam jsem nesměl.

Už ani nevím, jak dlouho jsem tlapkal, když mi famfrňák oznámil, že se v blízkosti schovávají lázně. Ke všemu ne ledajaké lázně. Kousíček přede mnou by měly být lázně tak voňavoučké, jaké jsem už dlouho nenašel.

Kopnul jsem do vrtule a svištěl jsem kupředu, s větrem o závod. Svištěl jsem kupředu tak rychle, že mi ušadla vlála na kebuli a od tlapek se mi jen prášilo. Čím rychleji jsem svištěl, tím silnější vůně mne vábila. Čím silnější vůně mne vábila, tím rychleji jsem se snažil svištět. Nakonec jsem svištěl tak rychle, že v okamžiku, kdy jsem vůni navětřil z lesa po pravé tlapce, málem jsem nedobrzdil a sotva znatelnou pěšinku jsem málem přesvištěl. Až na poslední chvíli se mé tlapky zastavily na místě, zadní tlapky oběhly celé mé já a já mohl změnit směr.

Jen co jsem změnil směr, stačilo mi udělat několik dlouhých skoků a doskákal jsem do lázní. Lázní tak akorát na vyláznění kotníků. Lázní, které vznikly díky potůčku, který vytékal z malé studánky. Studánky tak malé, že jsem jí málem přehlídnul.

To vám musím kamarádi štěknout. Vždyť já málem minul studánku. Krásnou studánku, která splývá s okolím. Studánku tak malou, jaká se v Brdech vidí málokdy. Ani nevíte, jak by mne mrzelo, kdybych studánku minul. Ke všemu bych neminul ledajakou studánku, minul bych Fabiánův pramen. Pramen patrona Brd. Budu si muset pro příště dávat větší pozor. 

Fabiánův pramen

Fabiánův pramen

Fabiánův pramen

Fabiánův pramen

 

Studánku najdete nedaleko lesní cesty v hlubokých brdských lesích. Studánka je z cesty vidět, je skoro nemožné ji minout. V době naší návštěvy byla ve studánce kalná voda. Jako na zdroj vody bych na studánku nespoléhala.