Studánka Pod Plešivcem

Tlapky mne nesly hlubokým lesem, který se co kousek měnil. Chvilku jsem tlapkal lesem plným majestátních buků, o mrňousek dál lesem plným vysokých smrků a mezi tím vším jsem mnohokrát tlapkal lesem plných mladých rozčepýřených stromků, kterým ještě mnoho let bude trvat, než se z nich stanou majestátní stromy. Také jsem míjel stráň, ze které stromy zmizely. Stráň, na které jsem si mohl prohlédnout skalky, které se odhalily převážně poté, co z místa odvezly vytěžené stromy a větve. Stráň, na které co nevidět porostou pidi stromky, které za mnoho let místo změní k nepoznání.

Tlapkal jsem lesem a nevěděl, co uvidím za další zatáčkou. Jediné co jsem věděl, bylo, že mne zpevněná cesta dovede na krásné místo.

Cesta mi utíkala krásně od tlapek. Prohlížel jsem si les, kterým jsem tlapkal. Poslouchal jsem zpěv ptáčků, který mne provázel na každém kroku. Užíval jsem si vůni lesa, která mi připomínala blížící se jaro. Tak moc jsem si užíval chvíli tady a teď, že než jsem se nadál, stál jsem na rozcestí a musel se rozhodnout, kudy dál. Mohl jsem pokračovat po cestě, po které jsem přitlapkal, nebo jsem mohl odbočit doprava a tlapkat měkoučkou lesní cestou hlubokým lesem vedoucí pod rozčepýřenými stromky. Lesem tak hustým, jakým už jsem dlouho netlapkal.

Nerozhodoval jsem se dlouho. Jen co jsem zmerčil měkoučkou lesní cestu, můj směr byl jasný. Vydal jsem se doprava a svištěl s větrem o závod hustým lesem. Co chvilku jsem hupsnul do bahýnka, co chvilku jsem přeskočil potůček. Prosvištěl jsem kolem chaloupky a najednou jsem stál u brodu. Malého brodu, který bych snadno přeskočil. Byl jsem u brodu, který už jsem kdysi dávno navštívil.

Jen co jsem si vybavil, kam jsem tudy kdysi dávno svištěl, změnil jsem směr. Před brodem jsem seběhl na úzkou pěšinku, skočil několik dlouhých skoků a než jsem se nadál, stál jsem na bývalé lesní cestě, místy sotva znatelné v okolním terénu. Tedy jsem se vydal do leva a než jsem se nadál, jen mrňousek přede mnou jsem na stromě objevil hrnec. Hrnec, který nemá dno a celou tu dobu, co jsem tu nebyl, visí na stejném místě.

Podle hrnce na stromě jsem poznal, že jdu správně. Po několika málo opatrných krocích jsem přímo před sebou, v hluboké úzké rokli, zmerčil dřevěný domeček.  Domeček, který je zavřený na petličku a vytéká z něj vodička.

Jen co jsem dřevěný domeček uviděl, věděl jsem, že jsem v cíli. Kopnul jsem do vrtule a svištěl s větrem, o závod. Čím blíže domečku jsem byl, tím více jsem cítil bahýnko. To mi přišlo zvláštní a byl jsem moc zvědav, co u domečku objevím.

Po několika fofrnických krocích a ještě fofrničtějších skocích jsem stál u domečku. Stál jsem u studánky Pod Plešivcem, která stejně jako kdysi byla zavřená na petličku. Ze studánky se snažila vytéci vodička, ale moc daleko nedotekla. Koryto potůčku bylo tak zanesené, že se před studánkou vytvořily super bájo lázně. Lázně, ze kterých bych měl radost, kdyby byly o kousíček dál.

Snažil jsem se s člobrdicí odtok alespoň trošku pročistit. Těch klacíků co jsem odnesl, těch bylo. Dokonce jsem si jeden klacík nechal. Ten nejvoňavější jsem přeci na místě nechat nemohl. Udělal jsem, co jsem mohl a tlapkal dál. Pevně věřím, že se určitě najde člobrda, který studánce pomůže.

Studánka Pod Plešivcem

Studánka Pod Plešivcem

Studánka Pod Plešivcem

Studánka Pod Plešivcem

 

Studánku najdete nedaleko lesní cesty v hlubokých brdských lesích. Studánka není z cesty vidět, kdo tedy o studánce neví, snadno ji mine. V době naší návštěvy byla ve studánce kalná voda. Jako na zdroj vody bych na studánku nespoléhala.