Studánka U Milenky

Kraj: Středočeský 

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.8003600N, 13.9928200E

Studánku naleznete zde: https://mapy.cz/s/dupucazeme

Tlapkal jsem zpevněnou lesní cestou do mírného kopečka. Za chvostem jsem měl studánku U Eliščiny cesty, před sebou hluboký les. Po pravé tlapce jsem si prohlížel vysoké jehličnany, pod kterými rostlo tolik druhů keřů, že bych je ani nespočítal. Po levé tlapce jsem měl nádhernou bučinu. Mé kroky doprovázel zpěv ptáčků a teplé paprsky puňti, který co chvíli protrhal mráčky a rozzářil les, aby se mi lépe tlapkalo.

Tlapky mne nesly kupředu, přímo za famfrňákem. Než jsem se nadál, opustil jsem asfaltovou lesní cestu a tlapkal po lesní cestě plné kamení. To vám štěknu, moc dobře se mi netlapkalo. Vyhlížel jsem místo, kde budu moci nepohodlnou cestu vyměnit za svištění lesem. Jenže na takové místo jsem si musel počkat. Jak moc dobře víte, mezi keři svištět nesmím a bučina, kterou jsem měl po levé tlapce, byla v takovém svahu, že jsem nechtěl riskovat a raději jsem tlapkal po cestě.

Už ani nevím, jak dlouho jsem tlapkal, když se ze srázu stal kopeček. To byla chvíle, kdy jsem mohl vyrazit kupředu a svištět lesem, s větrem o závod. K mému překvapení jsem však pod buky objevil kamenné moře. Kamenné moře důkladně zamaskované spadaným listím. To se ví, bylo po svištění. Co se ovšem neví je, že kamenná moře obvykle ukrývají překvapení. Překvapení, která mám tak rád.

S opatrností u mne nevídanou, jsem tlapkal kamenným mořem. Co chvilku jsem strčil kebuli mezi kameny a větřil, zda tu nebydlí třeba myší kámoš. Bylo by totiž zvláštní, kdyby místní kamenné moře bylo neobydlené. Tolik bašty na jednom místě by jeden pohledal.

Na kámoše jsem v kamenném moři nenarazil. Co jsem však objevil, byly super bájo lázně. Lázně, do kterých teče malým proudem průzračná vodička. Vodička, která se přeci musí odněkud brát. Jenže odkud?

Jen co mi kebulínou prosvištěla myšlenka na zdroj vodičky, byl jsem ve svém živlu. Kamenné moře nekamenné moře, musel jsem zdroj vodičky najít. Věděl jsem, že bude někde blízko.

Tlapky mne nesly kamenným mořem. Ušadla jsem měl v pohotovosti a poslouchal, zda neuslyší zurčení vodičky. Očadla jsem měl na stopkách, zda nezmerčí zdroj vodičky dříve, než ušadla. A famfrňák? Ten větřil ostošest.

Tolik vůní, co jsem navětřil, to byla pohádka. Nebyla to jen vůně super bájo lázní. Větřil jsem svěží vůni jarního lesa, větřil jsem vůni místních kámošů. Větřil jsem vůni vodičky, jen mrňousek přede mnou.

Vůně vodičky mne tak přitahovala, že jsem se soustředil pouze na ní. Po několika málo opatrných krocích jsem se ocitl mezi majestátními buky. Stál jsem pod majestátními buky na kraji kamenného moře a přímo před sebou jsem měl zdroj průzračné vodičky. Měl jsem před sebou pramínek, který ukrývá malá dřevěná studánka.

Stál jsem u studánky U Milenky. U studánky ukryté v nádherné bučině hlubokých brdských lesů. Stál jsem u studánky po boku člobrdice, užíval si vůni jarního lesa, zpěv ptáčků a naprostý klid, který jsem našel zatím jenom v hlubokých brdských lesích.

Studánku U Milenky najdete nedaleko lesní cesty v hlubokých brdských lesích. Studánka je z cesty krásně vidět, je proto skoro nemožné ji minout. V době naší návštěvy byla ve studánce chutná a osvěžující voda. Pramen však není moc silný, jako na zdroj vody bych proto na studánku nespoléhala.