Studánka U Eliščiny cesty

Kraj: Středočeský 

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.8011578N, 13.9964303E

Bližší informace o studánce naleznete zde: https://www.estudanky.eu/559-studanka-u-elisciny-cesty

Jen co jsem vyskočil z auta, byl jsem k nezastavení. Tak moc jsem se těšil, až se pořádně proběhnu. To víte, cesta nebyla zrovna krátká a k tomu byla plná zatáček. Tyto cesty moc rád nemám. Proto se vždy těším, až opustím plechového kámoše a budu moci vyrazit po svých hledat místečka, která jsou běžnému oku ukrytá.

Tlapky mne nesly do mírného kopečka. Obtlapkal jsem turistický přístřešek a než jsem se nadál, stál jsem u pomníku. Malého kamenného pomníčku chráněného malým zábradlím hned vedle cesty. Pomníček tu byl vybudován jako vzpomínka na padlého rudoarmějce, partyzána, který zde padl 25. dubna roku 1945. Na chvilku jsem u pomníčku porozjímal a poté se vypravil dále, do hlubokých brdských lesů.

Tlapkal jsem zpevněnou cestou do mírného kopečka.  Mlha se pomalu rozpouštěla a já už viděl až na špičky vysokých jehličnanů. Po levé tlapce jsem měl mladé stromky, po tlapce pravé vysoké jehličnany, pod kterými co chvilku rostly keře maliní či ostružiní. Co chvilku jsem zaslechl ptáčka, co chvilku mi kožíšek pohladily paprsky puňti. Dokonce i slabý potůček jsem po pravé tlapce zmerčil. Razil si cestu jehličím pod vysokými jehličnany. Jelikož byl potůček opravdu slaboučký, tušil jsem, že by nedaleko mohl mít pramen.

Jen co mi kebulí proletěla myšlenka na pramen, kopnul jsem do vrtule, zpevněnou cestu vyměnil za běh lesem a už jsem svištěl kupředu, s větrem o závod. Ušadla mi vlála na kebuli, chvost se kroutil radostí a já svištěl kupředu. Svištěl jsem ták rychle, až mi od tlapek odlétalo jehličí.

Svištěl jsem kupředu, s větrem o závod. V kebuli jsem neměl nic jiného, než potřebu najít pramen slabého potůčku, podél kterého jsem svištěl. Nejednou se mi stalo, že jsem prosvištěl podmáčeným jehličím, do kterého když jsem hupsnul, zlověstně mlasklo pod tlapami. Nejednou se slabý potůček zakroutil mezi stromy a znenadání změnil směr. Jen jednou jsem však uviděl místo, které jsem tak moc toužil najít.

Místo, které jsem hledal, nebylo daleko přede mnou. Nevím, jak dlouho jsem svištěl, nevím, kolikrát potůček změnil směr. Čím jsem si však jist, je, že ve chvíli, kdy jsem jen mrňousek před sebou zmerčil malou dřevěnou chaloupku, nebyl jsem vůbec unaven. Měl jsem v sobě tolik sil, že jsem ještě zrychlil a svištěl rychleji než rychle k malé chaloupce jen mrňousek přede mnou.

Po několika málo rychlých krocích a několika málo dlouhých skocích, stál jsem u malé dřevěné chaloupky, kterou stráží majestátní jehličnan. Jen koutkem očadla jsem se do chaloupky podívat a zmerčil jsem to, co jsem hledal. Zmerčil jsem pramínek průzračné vodičky. Pramínek tak silný, že dokázal vytvořit potůček, který teče pod majestátními jehličnany.

Kam až potůček teče, to vám neštěknu. Co vám však štěknout mohu je, že vodička ve studánce je tak lahodná a osvěžující, že chybělo málo a člobrdice by celý pramínek vypila. Tedy, chybělo málo. Ono tak málo nechybělo. Aby člobrdice pramínek vypila, to by musela mít pořádný rybník. Ale vodička jí tak zachutnala, že to vypadalo, že chce celou studánku vypít.

Až se jednou vypravíte v mých stopách, zastavte se u této studánky a ochutnejte vodičku, kterou jen tak někde neochutnáte. Vodičku zcela přírodní a osvěžující, která vám dodá tolik potřebnou energii pro další toulky hlubokými brdskými lesy.

Studánku U Eliščiny cesty najdete nedaleko zpevněné cesty v hlubokých brdských lesích. Studánka je z cesty krásně vidět, je proto skoro nemožné ji minout. V době naší návštěvy byla ve studánce chutná a osvěžující voda. Pramen však není moc silný, jako na zdroj vody bych proto na studánku nespoléhala.