Viklan

Kraj: Středočeský 

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.8045556N, 13.9988028E

Viklan naleznete zde: https://mapy.cz/s/betotorolu

Tlapkal jsem hlubokým brdským lesem po asfaltové cestě do mírného kopečka. Do kroku mi zpívali ptáčci a občas na mne vykouknul puňťa. Po pravé tlapce jsem měl les plný vzrostlých jehličnanů, po levé tlapce les, kde se skvěle doplňovaly vysoké jehličnany s nízkými a s tolika keři, že bych je ani nespočítal.

Tlapky mne nesly kupředu, přímo za famfrňákem. Očadla si užívala krásu místa a ušadla úžasný ptačí koncert, kterým kamarádi ptáčci oznamovali přicházející jaro. Tlapky mne nesly kupředu, vstříc novému dobrodružství. Než jsem se nadál, zjistil jsem, že svištím slalom s větrem v kožíšku pod vysokými jehličnany. Svištěl jsem do hlubokého lesa, abych o chvilku později svištěl zpátky k člobrdici. Svištěl jsem ták rychle, že se mi ušadla na kebuli sotva udržela a od tlapek mi odlétalo měkoučké jehličí. Svištěl jsem ták rychle, že i chvost měl co dělat, aby vyrovnal zatáčky. Svištěl jsem až tak rychle, že než jsem se nadál, byl jsem na rozcestí a čekal na člobrdici.

Stál jsem na rozcestí, kde asfaltová cesta uhýbala doleva. Na místě, kde měkoučká lesní cesta vedla mezi pidi stromky. Stál jsem na místě, kde byla ještě jedna lesní cesta. Lesní cesta, která vedla do hlubokého lesa a sváděla k průzkumu.

Jen co jsem měl v merku všechny cesty v okolí a člobrdici po boku, neomylně jsem vyrazil lesní cestou, vedoucí lehce doprava. Cestou, která byla ták tajemná, že by byla škoda se po ní nevypravit.

Protlapkal jsem zatáčkou a ocitl jsem se v lese, který bych v těchto místech nečekal. Za rozčepýřenými stromky po mé levé tlapce byla spousta pidi stromků. Po pravé tlapce jsem měl sráz, a co chvíli místo vysokých jehličnanů rostly jehličnany mladé, které se co nevidět přihlásí o slovo. Přes tyto jehličnany bylo obvykle vidět do dáli daleké. Viděl jsem na blízké vísky i protilehlé kopce.

Tlapky mne nesly stále kupředu. Už ani nevím, kolik výhledů přes mladé stromky jsem si užil. Už ani nevím, kolik zatáček jsem protlapkal. Cesta mi šla tak krásně od tlapek, že než jsem se nadál, stál jsem u dřevěné cedule vedle kdysi dávno široké lesní cesty, ze které se dnes stává tajemná pěšinka. Pěšinka, které se nedá odolat a musí se po ní vydat každý průzkumník, který místem prochází.

Jen co očadla pěšinku zmerčila, tlapky se daly do pohybu a já už opět svištěl s větrem o závod. Prosvištěl jsem mezi mladými stromky, přeskočil jsem kořeny. Doskočil jsem na místo, kde přímo přede mnou rostly vysoké jehličnany, pod kterými bylo tolik kamení, skal a skalek, že mi až zrak přecházel. Mezi tím vším jsem uviděl oválný balvan na balvanu. Oválný balvan, který mi připomněl nedávnou procházku. Ten jsem musel prozkoumat.

Mladé stromky, kterými jsem prosvištěl, jsem nechal za chvostem a řítil jsem se kupředu, vstříc novému objevu. Obsvištěl jsem několik vysokých jehličnanů, obsvištěl jsem pařezy. Jen co jsem prosvištěl mezi kameny, ocitl jsem se na místě, které se jen tak nevidí.

Les se skálami, skalkami a kameny byl ještě více jiný, než se zdál. Přírodní skály a kamenné moře v pozadí doplňovaly kamenné sochy vytvořené člobrdy všude, kam očadlo dohlédne. Mezi nespočtem kamenných soch stál v celé své kráse viklan. Viklan jen o mrňousek menší než ten kadovský. Viklan, kterým se dle pověsti dal přivolat déšť. Viklan, který se již od 19. století, pravděpodobně po zásahu blesku, neviklá.

I přesto že se viklan neviklá, stojí za prohlídku. Stejně jako jeho blízké okolí. U dřevěné tabule je i lavička vybízející k odpočinku. Odpočinout si můžete i přímo u viklanu nebo na jedné z blízkých skalek.

Viklan, křemencový balvan je zhruba 2 metry vysoký a 3 metry dlouhý. Pravděpodobně po zásahu blesku, který jej posunul z ložiska, se od 19. století již neviklá. Podle legendy se vikláním balvanu dal přivolat déšť nebo ověřit věrnost ženy - žena, která viklanem nepohnula, byla nevěrná. K viklanu dojedete zpevněnou lesní cestou a posléze pěšinkou. K viklanu vede naučná stezka Z Jince na Olymp Brd.