Vyhlídka Malý Tok

Kraj: Středočeský 

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6538706N, 13.8479197E

Vyhlídku Malý Tok naleznete zde: https://mapy.cz/s/lobuhekugo

Tlapkal jsem oranžovou cestou do mírného kopečka hlubokým lesem. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké jehličnany. Cesta, po které jsem tlapkal, byla sice zpevněná, ale do tlapek mne netlačila. Dokonce mi je krásně zbarvila do červena. Pod vysokými stromy rostlo borůvčí a mne se tlapkalo, jedna radost.

Na prvním rozcestí mne cesta vedla vpravo. Les, kterým jsem na rozcestí přitlapkal, se pomalu začal měnit. Ta tam byl les rostlý z vysokých stromů. Nyní jsem dotlapkal na místo, kde se střídaly oplocenky s různými druhy stromků, které se již pomalu hlásí o slovo, s vysokými jehličnany.

Cesta, po které jsem tlapkal, byla čím dál tím prudší. Čím prudší kopeček jsem zdolával, tím byly stromy kolem mne vyšší a vyšší. Borůvčí začalo halit kameny porostlé mechem. Kde nebylo borůvčí, rostlo nádherné rezavé kapradí, které dodávalo lesu zvláštní atmosféru.

Nevím, jak dlouho jsem tlapkal. Jak jsem se kochal, cesta mi rychle utíkala od tlapek. Najednou jsem se ocitnul na dalším rozcestí, kde mne přivítal přístřešek. Malý přístřešek, svádějící k odpočinku. Mne však k odpočinku nezlákal. Příroda, kterou jsem tlapkal, mne tak pohltila, že jsem musel pokračovat dál.

Přístřešek jsem obešel a pokračoval dále po cestě, přímo za famfrňákem. Rozhlížel jsem se kolem sebe a kochal se přírodou. Přírodou tak různorodou a barevnou, že jsem nestačil valit očadla. Famfrňák větřil nádherou vůni vlhkého lesa a ušadla poslouchala klidné zvuky a šustot větru ve větvích stromů.

Pomalu jsem protlapkal několika zatáčkami, na rozcestí jsem několikrát odbočil, když jsem zmerčil pěšinku. Pěšinku pokrytou měkoučkým jehličím vedoucí borůvčím z kopečka za vysoké stromy. To se ví, tuhle pěšinku jsem musel prozkoumat.

Než se člobrdice nadála, už jsem svištěl měkoučkou pěšinkou kupředu, přímo za famfrňákem. Jehličí, které pěšinku pokrývalo, mi směle létalo od tlapek. Já se řítil kupředu a byl moc zvědavý, kam mne pěšinka zavede.

Po několika rychlých krocích jsem prosvištěl mezi mladými stromky. Tlapky mne vnesly do zatáčky a za zatáčkou jsem uviděl něco, co mi vyrazilo dech.

Jako první očadla zmerčila žlutou lavičku, svítící do dáli. Před lavičkou končil les a já koukal do dáli. Do dáli tak daleké, jak mi inverze dovolila. Po levé tlapce jsem koukal na svah porostlý vysokými stromy, ze kterého stoupala mlha. Po pravé tlapce jsem měl borovice, které se začaly hlásit o slovo.

Jen co jsem dotlapkal k lavičce, uviděl jsem svah pokrytý kamenným mořem. To vám byla paráda. A těch pěšinek, co tu mají místní kámoši vyšlapaných.

Vlastně se ani moc nedivím, že sem místní kámoši chodí. Když je nebe bez mráčků, je z vyhlídky vidět opravdu daleko. Kam až očadla dohlédla, to vám neštěknu. V době inverze je krásný pohled na nedaleké lesy. Na stoupající opar z blízkých svahů a obrysy polí a obcí, které vidíte pouze proto, že víte, kde je hledat. A když se snaží paprsky sluníčka mraky prostoupit, to pak je nepopsatelný zážitek.

Na vyhlídkové místo dojdete lesní pěšinou, na kterou vás dovede zpevněná lesní cesta. Na vyhlídkovém místě najdete několik laviček vybízejících k odpočinku i vrcholovou knihu, do které se můžete podepsat. S nejvyšší pravděpodobností budete na vyhlídce sami.