Zřícenina hradu Valdek

Kraj: Středočeský 

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.7751069N, 13.8934319E

Zříceninu hradu Valdek naleznete zde: https://mapy.cz/s/cezutofuvo

Tlapkal jsem hlubokým lesem po zpevněné lesní cestě do mírného kopečku. Do kroku mi zpívali ptáčci, co chvilku na mne vykouknul puňťa a svými paprsky zahřál můj kožíšek. Užíval jsem si vůni a klid lesa a cesta mi šla krásně od tlapek.

Měl jsem v tlapkách už tolik cesty, že jsem se těšil, až si konečně odpočinu. Že mým cílem je Valdek, to jsem věděl. O to více jsem se na místo těšil. To se ví, že tuto brdskou zříceninu znám. Také vím, že je na ní vstup zakázán. Ale více než na samotnou zříceninu hradu jsem se těšil na své oblíbené místečko, jen mrňousek od jedné z hradebních zdí. Na místečko, kde je kámen na kameni, jen občas stromek. Na místečko, odkud je parádní vyhlídka do okolí. Na místečko, o kterém moc člobrdů co na zříceninu Valdek zavítají, neví.

Čím déle jsem tlapkal, tím více jsem se těšil do cíle své cesty. Jen co jsem se ocitl u hájenky na rozcestí a kopeček skončil, věděl jsem, že už jsem blízko. Kopnul jsem do vrtule, hájenku nechal za chvostem a svižným tempem po boku člobrdice pádil na zříceninu.

Čím blíže ke zřícenině jsem byl, tím více člobrdů jsem potkával. Čím více člobrdů jsem potkával, tím jsem byl nervóznější. Co kdyby mi někdo obsadil mé odpočinkové místo? To bych si moc neodpočinul. Svižné tempo, kterým jsem dosud člobrdici vedl, jsem ještě zrychlil a pádil kupředu.

V mžiku jsem byl u roubenky, kterou mají jako své sídlo vojenské lesy. Tady jsem se dal doleva, minul jsem přístřešek, kde sedělo několik hlučných člobrdů a pádil jsem na své místečko, kam jsem se tak moc těšil.

Po několika málo krocích jsem byl u zříceniny. Stála přede mnou v celé své kráse. Počkal jsem, až se skupinka člobrdů vyfotí, nechal jsem se na místě také zvěčnit a pomalu se vydal k hradu. Prohlédl jsem si jej zepředu, prohlédl jsem si jej z boku, a když jsem viděl, že nikdo není na blízku, vydal jsem se na své oblíbené místečko. Vrátil jsem se na schody vedoucí do zříceniny a pokračoval dále, přímo za famfrňákem. Hrad jsem měl po pravé tlapce, po levé tlapce mírný sráz. Tlapkal jsem opatrně úzkou pěšinkou stále kupředu.

Jak jsem se blížil ke konci hradební zdi, les, ve kterém jsem doposud byl, začal ustupovat. Stromů ubývalo a výhled do dálky byl čím dál tím lepší. Jen co jsem zabočil za hradební zdí doprava a pohodlná pěšinka skončila, skončil i les. Stál jsem na místě v moři kamení a koukal do dálky daleké. Koukal jsem na hluboké lesy a kopce, kterými jsem na zříceninu hradu přitlapkal. To se ví, zkontroloval jsem i zříceninu a zjistil, že není moc bezpečné sednout si blízko hradební zdi. Stále z ní padá kamení. Ale mé oblíbené místečko v kamenném moři bylo volné. Nikde nikdo a vyhlídka vybízela k odpočinku.

Někdy není nad to vracet se na známá místa. Když jsem byl na zřícenině hradu Valdek prvně, prohlédl jsem si ho pouze zepředu, jako většina turistů. Podruhé už jsem hrad obešel a prohlédnul si ho ze všech stran. Musím štěknout, že na Valdeku platí to, co na Třemšíně. Čím méně znatelná pěšinka vás zaujme, na o to hezčí místečko vás dovede.

Zřícenina hradu Valdek je hezká nejen zepředu. Když jí obejdete, uvidíte místa, kterých si většina turistů ani nevšimne. Uvidíte zbytky zdí a různá zákoutí. A když se vydáte mezi kamenné moře jako já, zakončíte prohlídku zříceniny hradu parádním výhledem. Výhledem z místa, na kterém budete s největší pravděpodobností sami. Sami, v klidu a tichu, kterého na Valdeku moc není.

Hrad nechal postavit zřejmě v polovině 13. století rod Buziců. Jednalo se o raně gotickou stavbu s mladšími dostavbami. V 15. století patřil hrad králi Václavu IV., poté střídal majitele a začal pustnout. K hradu dojdete zpevněnou lesní cestou. Do zříceniny hradu je vstup zakázán, můžete si jí však prohlédnout zvenku. Od zříceniny je krásná vyhlídka do okolí. Na místě s nejvyšší pravděpodobností nebudete sami.